Ráno
Ráno
z chladných pramenů
nočních řek
a třeba také
před mnoha staletími
u nohou budoucnosti
na tom nezáleží
stejně mu závidím
jak se povaluje tam nahoře
s lehce přehozenou
mlhavou košilkou
přes plochá nachová záda
ze které mu vykukují
namodralá ramena
věčnosti
a že nepočítá kolikrát
se ledabyle podívá
dolů na mě
když já počítám
každý další krok
k jeho andělům
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
.... jednou až se neprobudím ... budu vedle něho ...
tak ho plácnu vší silou .... do těch jeho nestárnoucích zad ..
.... až mu vyrazím dech .... dědkovi svatýmu...
*- ... tak dlouho mě sral na zemi a nutil mi tu svou pokoru ...
.... že snad můžu ještě než mě navěky zatratí ... dát mu najevo svou nelibost ...
11.07.2007 15:02:00 | HarryHH
... dneska jsem ho nějak prošvih ... stejně je zamračené a deštivé ... tak Tě zdravím při poledni ... :-)
02.07.2007 12:47:00 | JardaCH
..nedělní ráno...
..ještě ve spánku cítíš,že je vedle tebe...
..úsměv do čerstvě otevřených očí..
..zázrak..tahle rána..:o)
02.07.2007 12:42:00 | STIMPRE
Marcell, máš v sobě nekonečno něhy..je krásné, že ji sypeš ze sebe ven...pro všechny... :-)
02.07.2007 12:38:00 | Lota