Rýmy 14

Modrá jsem hlubina a ty utopíš se ve mně,
na zaklínače hadů hráš se na svém kousku Země.
Tak se vzdej,ponoř se,obklopím tě celá,
jak mladá nevěsta budu rozechvělá.
Matka jsem,milenka i tvoje sestra,
jen se mnou po boku dá se život přestát.
Nebraň se,neboj se,já ti neublížím,
čím dál jsi ode mně,víc se k tobě blížím.
Ztrácím se v temnotě,sebou pohlcena,
už vím co znamená žít jako žena.
Věčnost je jediné čemu ještě věřím,
když ve tvém objetí na hladině ležím.
Bez dna a bez hranic,rozlévám se všude,
můžeš pít do smrti ze mne neubude.
Slzy,smích,dojetí,všechno v sobě skrývám,
o vlastní svobodě tichou píseň zpívám.
Jsem jen sen o vodě a voda touhy plna,
bezbřehý oceán i každá jeho vlna.
Zahoď strach,vejdi už ať uzavřu své kruhy,
v kapky tak proměníš všechny barvy duhy.
Sílou svou zbavím tě všeho co tě tíží,
každý z tvých nádechů uvnitř mě se šíří.
Pramen jsem průzračný tak se osvěž s chutí,
pod kůží cítím už tvého srdce hnutí.