Rýmy 11

Přelétávám kolem svíce,
dnes jsem noční tanečnice.
Oblékla jsem tmavý šat,
na můru si budu hrát.

Jak se blížím ke plameni,
světlo stíny v živé mění.
Publikum to moje jest
asi přídu o potlesk.

Opona už na zem spadla,
ještě pohled do zrcadla.
A pak vkročím na jeviště,
ponuré jak pohřebiště.

Doufám,že ten tanec v letku,
neurazí duše předků.
Všechnu vášeň do něj vložím,
až s rozbřeskem křídla složím.

Tančím až se víří prach,
vůbec nemám z ohně strach.
Chce mě vlákat do svých spárů,
jak odolat tomu žáru?

Jeho moc je bez hranic,
jako krása večernic.
Měřím si s ním svoje síly,
nepolevím ani chvíli.

Kdybych tenhle souboj vzdala,
nikdy bych už nelétala.
Chycenou do osídel,
spálil by mě na popel.

Ale zpátky na parkety,
zde se prolínají světy.
A jak noc se mění v den,
z toho tance zbyl jen sen.