Pavouk

Byly časy, kdy jsem zabíjel pavouky
A štítil se jich, jako ničeho jiného
A nyní, uviděl jsem jednoho v mém pokoji
Byl velký asi jako můj nehet na palci
A byl celý černý
Nechal jsem ho, ať si běží po zdi
Potom se najednou spustil ze stropu,
Jako člen nějaké zvláštní jednotky
A dosedl na moje stehno
Podíval jsem se na něj
A to bylo všechno
Jestli se chtěl najíst,
Klidně si mohl kousnout
Moje noha je dost velká a asi by mi ještě kousek zbyl
Ona nesnáší pavouky
To je jediná havěť, kterou nemůže vystát
Přitom hází svému hadovi
Nevinné myši a dívá se, jak je polyká
Pavouk mi utekl
Nevadí, ještě se s ním setkám
Až v noci poběží maratón
Přes mou tvář.