Uvadlá růže

Jen uvadlá růže…

…uprostřed prašné cesty,
po které když kroky vedou,
míjejí se jen pochybné stíny,
mnohem pochybnějších lidí!

…je vzpomínkou na poslední den…

…každý jednou po té cestě jdem,
nevíme kudy kam, ale stále kupředu,
vždyť stíny jsou tak chladné,
a luna nám sesílá blahodárné teplo!

…jak nádherný byl, když ještě neuvadala…

…někdo vidí na konci cesty tmu,
někdo rozjetý vlak a strojvedoucího,
někdo nevidí nic ani to jediné co by vidět měl,
sám sebe v odlesku své pýchy!!!

…kdo doplní další odstavec jednoho života?
kdo projde tou prašnou cestu a daruje růži dar,
své, tak drahocenné slzy…?

Že by déšť…