Můj šéf

Můj šéf je cholerik,
to mně, prosím, věřte.

Já, holka zakřiklá,
slyším ten křik,
mám toho pokrk,
nechte mne žít.

Stále čekám,
kdy potěší úsměvem,
pohladí slovem.
Namísto toho
jako blesk udeří,
zaburácí hněvem.

Bloudím smutná
celý den,
hledám sebe,
den, co den.

Jiskru odvahy
v sobě zažehám,
energii ztracenou
hledám.

Myslím, že jdu
správným směrem,
jdu svým pevným charakterem.

Můj šéf veliké srdce má,
ukryté na dně oceánu.

Jen Ti odvážní
se k němu
dostanou a vyplavou
zpět na hladinu.

Snažím se mu porozumět,
i když je to cesta
dlážděná do pekel.