Odkaz pro Wyrdu

Blázniví nápad já dostala tuze,
když o Wydře přemýšlím je to snad v múze?

Chvíli mě napadlo a je to snad zlé,
že jí sem do veršů napíšu blbé.

Proč já si hlavu tu vlastně tak lámu,
když to vše dávno už vlastně mám v plánu.

Někomu slovíčka líně si plynou,
jen mě v ten svět básní tak trochu hynou.

Zkrátka té Wydře ,já zas báseň nesložím,
i když bych ráda a to nejen tu upíří.

Trochu mám trable a návaznost vázne,
tak to jen shrnu, vy zatím hrajte scrable.

Wydro ty ušatá, potrhlá bláznivá,
doufám že posloucháš, zubiska ukrytá.

Vampírem vím že bys ráda se stala,
ale ta potopa, krev by tě stála.

S obavou chodit spát, nikdy nebýt v klidu,
matně pak vzpomínat na nějakou útěchu.

Já raděj jistotu, na krku bez stopy,
proto volím stranu skučení, temnoty.

Možná bych měla teď v zoufalství ukončit,
tu báseň z nesmyslu a jít se vyvenčit.

Upírem cesta tě povede nelehká,
můj život s tebou spjat, ale už nevím jak.

Vlkodlak totiž jsem a to je víc než dřív,
i když se vážu ti temnotou, teď běž pryč!

Společnou cestou si můžeme jít,
jen nikdy se nesetkat, to by bylo zlý.

Tolik je nelásky, zloby a zášti,
mezi stranou temnoty, chlupů a stáří.

Prostě se zase pak sejdeme ve dne,
někde tam v jeskyni povídat můžeme.