Moje robě

Den co den
má víčka
padají únavou.
Poručím svým očím
aby byly bdělé,
dívaly se na věci,
které nejsou skvělé.

Jsem odchovaná tvrdě,
kde pro cit není místa,
v srdci svém ho zahřívám,
jen pro někoho se odkrývám.

Můj vnitří zrak mne
před zlými lidmi varuje,
má empatie, mě vždy opatruje.

Hodně toho srdcem prožívám,
mám ráda lidi, krutost zle vnímám.

Proto smutek hluboko nosím v sobě.
Dopíši za chvíli, z počítače mne vyhodilo robě.