Lýtka mám zmožena únavou

Cítím své napjaté svaly,
lýtka mám zmožena únavou.

Běhám po rozkvetlých stráních,
mé bosé nohy
chladí ranní rosa,
cítím pod nohama pevnou zem.

Svou žízeň ukojím
u korýtka pod lipami.

Je to moje místo,
stromy mi předávají energii,
písňě v korunách šumí,
v uších slyším melodii.
Zapomínám na čas,
vracím se z velké dálky,
nitro mé opět zpívá,
vstupuju do pohádky.

Stále jsem ta dívka,
co s klukama fotbal čutká,
honí se za míčem,
k pohybu ji něco nutká,
hledá pevnou zem.

Druhý poločas mi život píše,
na ten mám ještě čas.
Proběhnu cílem tiše ,
zbytek je ukryt v nás.