Od Těšína až po Opavu

Od Těšína až po Opavu
z Klimkovic prohlížím
Moravskou bránu
Na východě Javorový
a na západě pak Klimkovický vrch
rámují od nepaměti bránu
jíž vede cesta jantaru a soli
To asi Giganti zbloudilí
a pár dobrých Kyklopů
srovnali kopce
na Moravskou bránu

V podvečerním klidu
se zastavil čas
Jen z Ostravských komínů
k severu utíká
pár černošedých stuh
co připomínka na to
jak se zde odjakživa žije
Chléb z uhlím beru si do práce
.............Bezruč psal
Dnes železa k chlebu je třeba
.............abys naň měl...

Ostrava černošedá
nevěsta rozverná
plačící Maryčka Magdonova

Dým táhne se až nad Těšín
Od Ostravy
od Třince
od Bohumína
Kraj železa
kraj krve
kraj sirotků a vdov

Žal rozhostil se
od Ostravice až k Těšínské Olze
Na stovky hrobů je po hřbitovech
V Karviné havíři
Na Slezské zas ocelářů
stojí smutné kříže
Tam vdovy se sirotky
chodí vyplakat svůj žal

Z Klimkovic vidím kraj
halí se do večerního šera
Pod Javorovým je ku Těšínu
kolem Ropičanky cesta
Vidím ji
zdáli tam za Žukovskym kopcem
je pohádkově skryta
Vidím i cestu kolem opuštěných dolů
Tu kolem Jindřišky
i tu ...
co zákrutou vyhýbá se šachtě
tam co od Suché se sjíždí z kopce k Lazům
Nešťastná země s vnitřnostmi na haldu vrženými

Snad Bůh odpustí
jak je zmrzačená
snad odpustí
tu troufalou a nedůstojnou proměnu
všeho co utvářel od věků
Aby pak člověk
obrátil naruby vše
co sám nevytvořil
Boží dílo tak znesvětil nešťastně...

Láryšův park zmizel
Pochován v hlubinách
zatopen vodou z kaliště
Jen stromů pár zůstalo
na cestě z Karviné ke Stonavě

Za starou štrekou kde bylo nádraží
je staré stromořadí
Vede do nikam
A kousek před ním
rozkvetl prales rododendronů
na které naštěstí zapomněli
když sanovali výsyp

Víc stromů tam už není
Láryšovu hrobku rozložili
a pod Darkovskou šachtou uschovali
Není ani tratě
co vedla z Dolů
na nádraží ve Fryštátě

Jen pod Fryštátským zámkem
....zůstal zachován
Je stále krásný Láryšův
podzámecký park
jaký by nikdo tu v Karviné nečekal
Projdeš jím do Darkova
K lázním
kde léčí neduhy milionářů
kteří sem přijeli z Dubaje
ale i z Kuvajtu

Jodové prameny
od starých šachet sem pro zdraví tekou
A s Olzou
tou rozmarnou děvečkou
co pořádně ani neví čí
a odkud vlastně je
se v daleké pouti snoubí
až tam
kde je moře
co jmenuje se Baltik

Tam v Odře se všechno smíchá
Jodová voda z lázní
Víno
pivo
vodka
I rum
s vařonkou
a všechna ta zoufalá kocovina kraje
co prostírá se po Moravské bráně

Z Klimkovic obhlídneš ho snadně
A z Javorového také
Uvidíš cesty
jak věky je vedly zemí
kde nikdy nebylo dost potu ani krve
Uvidíš krásu nesmírnou
Zem zpraskanou
jako havířovy dlaně

Uvidíš suknice starodávné
i roztoužená ústa dívek
krásek z Karviné
krásek od Ostravy
uvidíš Maryčky švarné
jak tančí v Jablunkově
na Guralskim Šwienče...

Ach málo je svátků
pro ten národ
co od roboty chodí ku robotě
O nocích
o neděli namísto mše
vaří se železo
vaří se krev
Na tisíc stupňů rozpálený dech
jak tavič vrazí do břicha pece meč
a vypustí tu rozvařenou ocelovou krev
do starého misiče
a z něj pak do konvertorů

Kdo ví jak voní ocel ve vzduchu
od Klimkovického vrchu
až k Olze v Těšíně
Kdo zná pachuť švédských rud
kyž ostřeji zafouká
a její jemný prach sedá na římsy
.......na okna
prach feromanganu
prach ferosilicia........

Tak, tak,
tak se tu u nás stále žije
Železné mléko je z krav
co pasou se po Beskydě
A z něho tu vyrostli železní lidé
Podívej se jim pořádně do očí, do tváře
Pohlédni do duše
Ten kraj železa, uhlí a krve
ještě stále žije
Ale přec je už jinačí
než kdysi bývával....

Pod Klimkovickým vrchem
rozlévá se tma
Nad Ostravou
ale i nad Třincem je ale obloha rudá
Červená tma je i nad Těšínem...

I nad Javorovým svítí červená
na retranslační věži...
Jak světlo věčné
je zavěsili do Moravské brány
Za všecky ty co už nejsou
I za ty
co tady zbyli...