Návrat

Na cestě životem
bodláčím se prodírám.
Hledám její stavení,
příbytek, který obývá
moje paní. Toužím...
...po její lásce.
Tvář v dlaních,
slzy k zemi kanou,
řvu bolestí do okolních lesů,
smutek berlou
pro mou víru
kulhavou.

Náhle, dnes na té cestě,
přede mnou ona stojí.
Kdo? Přeci moje paní,
celá v bílém,
v rouše čistém.
Láska z jejích rukou opět sálá,
obepíná moji tvář.
Doušek po doušku ochutnávám,
piji do dna ten kalich rozkoše.

Trpká chuť na dně číhá,
v křeči se svírá moje tělo
a hlava zoufalstvím křičí
do rozhněvané noci,
pomozte mi všichni bozi.

Řečtí bohové, na kolenou vás žádám,
uvalte ty nejtěžší kletby na moje tělo,
rty ať zkamení,
srdce rozlomte na dvě půli,
vichrem roztrhejte tělo na mnoho cárů,
a jeho zbytky ať spočinou na dně oceánů,
ruce chtivé ať promění se v bodláčí...
...než takovýto život žít...
raději...

.

.

P. promiň,
takto se vrátit nemohu.