Záře

Měsíc již dávno kouká zpod temné oblohy.

A Ty, nemizíš stále z mé hlavy.

Mé myšlenky k Tobě neustále putují.

Jako skleněné korálky se mi hlavou míhají.

Je to tak krátce, co řekli jsme si ahoj.

Ale tak dlouho, že i okamžik plyne neskutečně rychle a pomalu bez Tebe.

Tvůj obraz pořád před svýma očima mám a nikam od něj zatím nespěchám.

Před sebe zraky upírám a poddávám se těmto náladám.

Zvuky bubnu připomínají mi hvězdy, které jsme spolu venku pozorovali.

Pod temně modrou oblohou ruku v ruce jsme šli a jiné zvuky nevnímali.