Poznat neznámé...

Taje života, záhady světa,
všechno to vejde do jednoho léta,
ve vztahu dvou lidí,
celý svět se vidí...

S jarem láska propukává,
točívá se štěstím hlava,
poznávat se, je tak krásné,
zvlášť tehdy, když světlo zhasne.

Ruce tápou, jemně hladí,
ústa k ústům, jazyk rejdí,
slůvka lásky vzduchem plynou,
teď sis jist, že s žádnou jinou,
neprožiješ tolik slasti,
v dálce mizí tvoje strasti.

V objatí dvou nahých těl,
není něha na příděl,
vůně kůže, doteky dlaní,
euforie milování...

Láska projde i letním žárem,
žízeň hasí chladivým pohárem.
V podzimním postupném chladu,
divné myšlenky plíží se vzadu.

"Je tak stejná," teď už zdá se,
"Já toužím po nové kráse."
"Jinou ženu potkávám,
chtěl bych s ní být chvíli sám,
prahnu po tom , co má ráda,
nemyslím ,že je to zrada."

Vždyť v každé ženě krásné je,
to tajemné neznámé,
co poznat všichni muži chtějí,
a pudem hnáni dobývají!

Co na tom,
že po každém dalším tažení,
zbude zpustošená zem,
vypleněná dobyvatelem,
prozkoumané území...