Lásky vrazi

Voda v řece zamrzá,
z nebe sníh se snáší,
léto zima střídá
a strach do srdce mi vnáší.

Vše přestalo kvést,
uvadl i poslední květ,
já se nechci nechat zimou vést,
já chci zase všechno zpět.

Stojím po kolena v závějích
a vnímám tělěm svým ten mráz,
proč utápím se v nadějích
a kdo postavil mi tuhle hráz?

I nejkrutější zima
přejde jako každý rok,
na kom tedy leží vina
a kvůli komu jsem tam zmok´?

Jako přejdou mrazy,
přejdou všechny bolesti
a všichni lásky vrazi
mají důvod k radosti.

Mohou znovu zkoušet štěstí
znovu spatřit slunce jas
a přes osudu rány pěstí,
můžem lásku cítit zas.