Mezi dvěmi světy

Znám člověka,
který má zvláštní schopnosti,
stále to v sobě nosí,
smířil se s tím,
o pomoc ale prosí.

Už neví jak dál,
proč to jeho muselo potkat,
že vidí to, co jiným skryto je,
už skoro neví, co je skutečnost,
co se to jen děje?

Ten strach,
svirající hruď jako had,
strach, kde se jen vzal?
Je to tak kruté,
kdo tomu člověku tohle do vínku dal?

Co po něm chtejí?
Proč si jeho vybrali?
Jak jim jen pomoci,
bojí se toho skoro jako smrti,
vidívat je ve dne v noci.

Co je skutečnost a co sen?
Nutí ho to trpět, a zároveň pomoci chtějí,
ty zbloudilé duše,
lidé mezi dvěmi světy,
které odbývali za života suše.

Hledají mír až po smrti,
hledají ho u lidí,
u něj ho hledají,
chtějí, aby jim pomohl,
klid v duši stále nemají.

On ale neví co dělat,
jak se zachovat,
mluvit s nimi? Vždyť strach má!
Oni chtějí jen pomoci,
neví co si počít, jak se zachová.

Ten člověk s tím žije,
je to jako nést břemeno,
které setřást nemůže,
ale stále věří v jedno,
doufá, že jim jednou pomůže.