Pocta čaji

Když přičichnu si ke hliněné dóze s vysušeným čajem
v tu chvíli jsem jinde, jsem poustevníkem u řeky Li
začíná čajový obřad, rozlučka s okolním světem
sedím v dřevěné chatrči

Vroucí vodou ti prohřeji tvé lože
šálek naplním, hned vodu vyleju
to abys trošku pookřál, prohřál se
z dózy pár lístků do šálku vysypu

V šálku tě na chvíli přikryju pokličkou
něměj strach, neboj se, dlouho sám nebudeš
za chvíli zalévám vodou tě zchlazenou
těšíš se? Vím, vždyť konečně se teď ohřeješ

Pozvednu pokličku to abych uviděl
jak do vody rozpouštíš své tmavé slzičky
pokličkou rozčeřím tvou klidnou hladinu
to abych ochutnal tebe, již brzy

Pokličku zvedám, k ní si přivoním
to abych ucítil tvé jemné aroma
pohlédnu do šálku žlutavých slziček
vím, že tvá práce je dávno již skončena

Škvírečkou přeliji radostný pláč ten ze šálku
vůně té prostoupí mnou do kostí
sedím tam na zemi pokorně u tebe
jsem naplněn klidem, radostí

Pohlédnu na tebe, tvou klidnou hladinu
pohled mi stačí, stáváš se guruem
pohlédnu na tebe, čajové zrcadlo
tvá skromnost i vznešenost plní mne pokojem

Šálek dám k ústům mým
nosem nasaji znovu tvé aroma
doušek promnu v ústech a polknu
čas se zastaví, přítomnost začíná

Možná tím, že kousek sebe ztrácíš
odebíráš část i mého já
s tebou plný jsem i prázdný
jsi přítelem, který samotu nezná

Jsi duchovní cestou
jsi guruem, tvořícím ve mne klid
jsi popelnicí mé duše,
o které chtěl jsem vždycky snít

Jsi náboženstvím a ateismem
jsi bohem i knězem ve zpovědnici
jsi věrným, pokorným přítelem
jsi chrámem a předmětem v meditaci

Na příští setkání s tebou těším se
znovu vnímat tvou vůni i chuť,
tvou pokoru, čístotu, lásku,
která říká mi:"Nic nedělej, teď jen buď!"