Naposledy černé růže

Dopadají na „ně“ kapky rosy,
mé nohy tančí v trávě bosy.

V hlavě mi zná píseň líbezná,
ta, jenž málokdo z vás zná.

Musím si ovšem pozor na ostré trny dát,
jinak se nemusím žádné další bolesti bát.

Naposledy jako smrtelník si užít ráno.
Naposledy, kdy mi bude slunce přáno.

Upírem se mám dnes stát,
už mohu přestat sobě lhát.

Omamná vůně černých růží,
mít jimi tak pokrytou kůži.

Lehnout si do trávy a jen tak snít,
jak krásně budu nesmrtelně žít.

Černé růže patří pouze mně,
tak to také navždy zůstane.

Naposledy tu tančím.
Naposledy tu ležím.
Naposledy černé růže vidět.
Naposledy moji píseň slyšet.

Naposledy…