Je mi smutno..

Den kdy jsem tě poznal pondělí snad sobota,
lásku jsem ti vyznal,růže do vázy dal,nahota
né jen tělo smyslné v extázy pózovalo,
polibkem jsem ukradl duši tvou.

Rok co rok měsíc co měsíc jsem ti růže k nohám klad,
tvá láska neznala mezí,a já byl ještě mlád.
Ty o pár roků starší nic žádná překážka,
byla to přetvářka?né to jen srdce zjihlé naslouchalo.

Jak život šel my stárly sním,už nejsme mladí
mladosti pel,kdeže jest má ruka tě hladí lásko.
Tvé paže a tvář vrásky pokryli né nevadí snad,
tvůj úsměv a zář zmizel jak padlý sníh a já pad.

Aspoň v té prosté básni dovol mi vyznat,
žal který duši tísní strach který semnou pad.
Buď sbohem už zbývají poslední vteřiny,
zůstat snad jenom chvíly u své Heleny.

Tvé srdce si vzalo oddechový čas snad jen na chvíly?
vypadá jakoby jen spalo,né už mu došly síly,
dotlouklo srdíčko padla tvoje ruka na polštář,
zapadlo sluníčko,a tvá duše a muka sedá na oltář.

Lásko moc se mi stýská,chybíš mi a moc,
je noc na neby se blýská a mé slzy kanou.
Je mi smutno Helenko,růži na hrob dám ti planou,
svíčku zapálím,modlitbu a písni hranou vzdám hold.

Helenko snad je ti lépe snad,miluji tě stále
v mém srdci jsi zůstala a zůstaneš dále.
Tvůj milující a smutný Míra.