Bolestínství..

Z rozlíbané tváře sype čas své písky,
z okrajů svatozáře padá virtuální tma
v instantní konstelaci hvězdného prachu,
popelavých variací a vyhynulých krachů.

Utíká před iracionálnem babylonských hlasů,
studených očí, kůže i rtů,
ze všedních, smutných a vypršelých snů

těch bledých bezkrevných žil
se zoufalou krví ubožáka,
co pro kousek lásky prodal sebe,
když chyběla mu správná hybná páka

k optimismu sebelítostivých skonů
s otazníkem v těle,
bezduchých pohárů se zkvašeným hrdlem
závěrečných klonů,

které den co den prolévají láhví
utopických nářků
o společnosti rádobygeniů
a vlastní ubohosti,

ve světě, který jim jen ubližuje
na plné čáře
bolestínství...