Nevěrná

Na mostě stála,
dolů se dívala.
Jistá si byla,
už neváhala.
Snad to byl začátek,
možná, že konec.
Chtěla jen pořádek,
teď má zlou pověst.
V městě ho potkala,
lásku svou v něm poznala.
Po letech se s ním setkala,
znovu zamilovala.
Ona však byla zadaná,
dvě léta nešťastně provdaná.
Osudem snad zrazená,
láskou jak nožem zraněná.
Dva roky láskou trpěla,
večer co večer plakala.
Víra však věrnost hlásala
a ona v Boha věřila.
Však stala se jeho milenkou,
nazýval jí láskou svou.
Na čas byla přešťastnou,
ženou milovanou.
Jejich vztah byl tajemství,
to však nemá dlouhé trvání.
Vždy je někdo prozradí
a nevěru tím odhalí.
Neunesla vinu svou,
čeká ji trest, nevěrnou.
Jak na hladině vlnky jdou
její vlasy pod vodou.