Výlev

Výlev

Skapává, skapává pomalu
přes mé kožní póry,
víme už, že tento pramínek
odnáší všechny spory

odchází jako žiletka zpátky do papíru
odchází ve vzrušujícím víru
nechá jen náhodou
co přichází
miluje chaos co
ve mě nachází

Náhoda ale nemusí být dobrá čistá holka
další vítr, vlna a mizí klidná louka

Skapává, skapává pomalu
přes dolíčky v mé tváři
je to jen slaná slza
a přitom tolik září...

...jako slunko,
které s ní šlo spát
...jako mozek,
který klid mi nechce dát

a další myšlenka z těla tekoucí do rudé studánky slaných slz další myšlenka ve střevech co na zemi se válí v mojí krvi...
jak chutná, kdo ví?

Jak chutná jak je cítit na jazyku
jako dým – doprovod mých vzlyků
jak chutná úsměv umělý
na tváří se občas ukazující?

Jako hnus, hnus co pálí, štípe, řeže, bodá, rve, trhá dohání k činnostem koketujícím s šílenstvím
Jako hnus divokej!