Kdo si s námi hraje?

Z radostí se rodí štěstí a z neštěstí se rodí smutek,
je to všechno závislost, co má plný pupek,
jako otesánek, který polyká vše co vidí,
člověk se pak na konci žití, hrozně stydí.
Proč jen život brouzdá krajem,
když si stále na něco hrajem,
proč se ti jen vysmívá,
proč si myslíš, že je to hra?
Kdo tě do hry postavil
a kdo háže kostkami,
kdo tě sune kupředu vpřed,
kdo tě odřízne jak nerudný vřed?
Je to život nebo svět?
já nedokážu to vyzvědět.
Jsem jen rosa na kalichu života,
která stéká podél hrdla.
Chvíli se raduje pak zaniká
a duše je pak z toho zblblá.