Mlčky
Mlčky
odmávlas závod
myšlenky pádí i čas
já neznám návod
jak zjistit co říct mi chceš
co čteš si v dlaních
slepý král ztratil svou věž
střelec ho ranil
Srdce by tak chtělo hřát
Tvé ticho zebe
slova, kde hledáš jim lad
zem líbá nebe
I obzor mlčí a ty
odpouštíš solí
vím jak Tě zborcené sny
strašlivě bolí
Pohledem vyčítáš vše
co teče v slzách
upřímná drtivá mše
jaká jsme lůza
Promiň mi, promiň mi hned
že jsem byl hlupák
že lásku cítím až teď
nebuď tak krutá
Potom se splní můj sen
choulíš se v dlaních
slibuju, nebudu ten
kdo by Tě ranil
Komentáře (9)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Pěkné...
Také mívám zvláštní pocit,
zdali mám vlastně cit pro cit,
když projevu citů bráním,
někdy tím svou milou zraním...
31.07.2007 18:18:00 | zzlatý
Poslední sloka slibuje lepší zítřky...Tak snad! Po všech těch promlčených slzavých tichostí...
rýmovaná - nerýmovaná, je něžná...ale neusnout na vavřínech!!
10.07.2007 16:02:00 | Rybí_kost
Tohle vysvětlení si zarámuju :-)
Piš, rýmuj jak o život, rvi to do nás!
10.07.2007 15:12:00 | smudlinek
Díky šmudlo za upřímnost, ale nemám odvahu se na ně vyk...
Potom by se přišlo na to, že ty básně třeba nemají kvalitní myšlenku:)
K rýmům: Do každé básně musíš dát aspoň jeden ubohý rým, aby ty ostatní, průměrné vedle něj vynikly jako výjimečné:)
Nicméně zkušeným básníkům tenhle podvůdek zpravidla neunikne:(
10.07.2007 15:05:00 | shrek1979
Obsahově paráda, proti rýmům nic nemám, ale měl bys se na ně trochu vykáknout :-) Zebe...nebe...šrečku!
10.07.2007 14:46:00 | smudlinek
po delším čase rýmovaná báseň, která má úroveň...a taky kouzlo.
10.07.2007 14:09:00 | Paralelní možnosti