Budoucnost dle pesimisty

Na rozpálená těla
chladivé kapky padaly,
když rty i ruce jejich
stále víc a víc si žádaly.

Když třásli se a táli
V obětí vroucím
a téměř nevnímali
běs kol nich hřmoucí.

Krom mraků s vlahým deštěm
snášely se k zemi
osudy lidí, lásek
se ztracenými nadějemi.

Všude křik a nářek,
ve tvářích tolik bolesti,
však nemohou lidé prostí
zabránit tomu neštěstí.

Již šance není žádná,
marný jejich spěch,
k utichujícím hlasům
snáší se smutný vzdech.

Umlklo malé město,
kde vůdce terč svůj měl,
stačilo pár chvil
a kraj zde oněměl.

I pár mladých milenců
užívajíc poslední chvíle
vědíc že blíží se konec,
stali se jeho cílem.

Bohužel pro nás i pro ně
válčit se bude dál,
jak nikdo nikdy nevyhraje
tak nikdy nikdo nevyhrál.

My jsme moc malí páni
Na ty co vládnou světu
Můžem jen chytat plátky
Opadajícího květu…