V našlapané chodbě vlaku…

V našlapané chodbě vlaku sám,
hlavu v dlaních, jen tak přemítám.
Přemítám o všem a o ničem,
sedím tam sklíčen i nesklíčen.

Za okny světla se míhají,
jak duše těch co lásku neznají.
Jen měsíc nad tím vším září,
a každý ho vidí s lásky své tváří.

Jak svojí modlu, vroucně ho vzývám,
cestuji domů,zas na čas být sám.
Tím kotoučem na nebi chtěl bych teď být,
svým bledým paprskem na tvář Tě políbit.

V našlapané chodbě vlaku ruce mě zebou,
sklíčen i nesklíčen chtěl bych být s Tebou.
Za okny světla se míhají,
mě do očí slzy se vkrádají...