Poledne nad Těšínem

Je poledne
provoněné lipovým květem
staletého stromu
Slyšíš tisícero zvonů
znějících za cestou
z pšeničného lánu
To klasy odbíjí čas léta
než srp odetne roku půl
a zbude ta druhá
od podzimu k zimě...
Chladná a zachmuřená

Jak prostý může být
ze všech divů světa
Jak zdánlivě obyčejný
Z Á Z R A K
Včelí mumraj zaslechneš
jak snáší se od koruny dolů
Kousek dál slunce
v tůňce zrcadlí se
Svou tvář sklání
k rozkvetlým leknínům
...přivoní...
Letní poledne přeje zázrakům

Na terase je příjemné posedět
Hospoda je se vším jak má být
V ohradě pod lesem
pase se pár koní
Je zvláštní klid
Život jakoby spočinul na trávě pod lípou
lenošně v opadaných květech se převaluje
s vánkem si pohrává
Tak běží čas polední chvíle
loudá se trávou
i klasy se loudá...
Projde se tůňce po hladině
k leknínům přivoní také...

V tetelícím se povětří silueta
vlastně dvě
posléze objeví se třetí
Žena má na sobě lehounké letní šaty
Jsou jednoduché
propínací

Za ní hopsá děvčátko
Je asi pětileté
Ve vlasech má zapletené květy
Poslední jde muž
Na hlavě šátek vzadu na uzel
na plecích s ruksakem
Je na ně příjemný pohled
Když posléze usednou ke stolu
(je to ten vedlejší)
zdá se mi
že k sobě tak nějak úplně nepatří
Ten muž mi připadá vůči nim cizí
ale i přesto se na něj obě usmívají
Možná je strýc
Možná jen strejda...

Žena je prostovlasá
Usedá s grácií hodnou královny
(v duchu si pomyslím)
a když si ji mimoděk prohlížím
milou tvář úsměv jí ozdobí
(nevím, zda-li je pro mne)
Trochu se zastydím
a pokusím se oplatit úsměvem také
Zdá se že přijala
Jsem starý muž z písně
říkám si v duchu
A Ty jsi krásná
Z Á Z R A K
jaký může být
jen o poledni
pod kopci za Těšínem

Loudám se myšlenkami
o tom, jak miliony lidí
snaží se rozluštit hádanku
Které jsou nové světa divy
Loudám se myšlenkami
a prohlížím si ŽENU
Sedí u stolu naproti
a s dcerkou si o něčem vypráví
Jejich společník na chvíli odchází
a mi se nabízí srovnání
Z Á Z R A K Ů
Ve tváři mají společné rysy
Náznak dolíčků při každém úsměvu
Ženská ruka s oněmi krásnými prsty
Na nichž netřeba ozdob prstenů
ani malované nehty...
Hlava hrdě vztyčená na úchvatné šíji
Obojí žádostivo laskání polibků
A oči rozzářené s každým úsměvem
radostným přísvitem Lásky a Štěstí
Nad všechny divy
je štěstí ženy ten nejzázračnější

Tak k stáří vídávám
co před tím zůstávalo skryto
Podivuji se nad krásou obyčejna
Zázraky všednosti v čase ukrývané
Jen tak potkávané objevy pokladů

Ta pouť za nimi nekonečná zdá se...
I ony bez konce jsou jeden ke druhému...

Dlouho je třeba učit se žít
Naučit se hledat
Naučit se nalézat
.....a poklad objevit...