Milenka smrt

Jsem milencem smrti,
která si mě životem živí,
Někdy mě přecpává jindy nic nedává,
snažíc mě obejmout.
Její kostný zjev,
žádné maso,žádná krev,
jen chladné lícní kosti utváří tu ženu ctnosti,
která stále vyčkává.
Osamocen ve své strasti,
hledám cestu jak ji zmásti,
jak ji utéct z jejich spáru, jak z toho pryč nemám páru,
už jsem z toho znavený.
Její roucho černý háv,
nese se jak pyšný páv,
v okamžení přetne strunu žití, náhle je pryč celé tvoje bytí,
a jiného milence už zase má.