V proudu
V proudu
nejsem
vyhořelá zásuvka
zapínám si knoflíky
aby jste do mě
zas tak neviděli
jsem kulečníková koule
číslo pět
zapadnu do díry
počkám
až se přeženeš
můj ty smutku
Trefil jsem
býčí oko volovi
z lanovky plivnul
do malé díry v poli
někomu vytopil svět
miloval pohled
na spartakiádní sestavu
mraků
byl rozpačitý
před frontou dívek
co na mě nestála
jsem vděčný za svou
momentální jistotu
jsem nabitý
a proudí ve mě krev
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Je neuvěřitelné co dovede proudící báseň spolu s bezčárkovým výrazem..je to takové...zvlaštní,povídá..
16.07.2007 13:19:00 | Kávový Poutník
No, ono to poslední dobou vypadá, že si z Tebe a tvého psaní dělám srandičky, ale tak to není...beru to vážně. Podstatný je fakt, že Marcella potvrdila, že Ti krev proudí, a pěkně silně,..a to je podstatné, protože: kdyby neproudila, tak to stojí, vlastně ne-.. za guvno :-)
Jo a k dílu: máš schopnost vidět věci (a popsat je)jinak, a to se mi líbí.
13.07.2007 11:28:00 | skaj
... není důležité jestli člověk hoří na povrchu a nebo uvnitř ...
důležitý je že mu v srdci sálá žár života .... a v žilách koluje ta správná tekutina ...
..... a ne tekutý hélium ...
*- jo Honzo tvůj žár je nepřehlédnutelný ... / no a o Marcelce ... se radši ani nezmiňuji ....:-))
13.07.2007 09:14:00 | HarryHH
na plný plyn ... a na plný pecky ...
.... knoflíky otočit ,....
až magické oči zesilovačů ... vypadnou z důlků ...
... a odkutálí se do krabiček duhových koktejlů ...
*- ... a do dna, .... a ještě jednu rundu ...
13.07.2007 00:33:00 | HarryHH