Prázdnota

Klepe na mou tvář,
dlaněmi propadá
k nohám.
Šlapu v ní,
prý jako slon v porcelánu ...

Nic necítím,
nevnímám,
nevidím...
.
jen p r á z d n o t u
.
Prostupuje mým JÁ,
nyní půlka mého bytí.

V dlažbě cihlové zakletá,
plameny ohně proplétá,
v tónech hudby zní,
záblesk světla o ni sní.
Ve stropě dřevěném podřimuje,
komínem vzhůru profukuje.
.
p r á z d n o t a
.
Odchází a já s ní,
vstříc novému naplnění...