Konec cesty

Na konci cesty je prach.
Stojím tu a mám trochu strach,
slzy se mi derou do očí
-aspoň k něčemu je to dobrý-
štiplavý prach rozmočí.

Nadechnu se a říkám Ti:povídej,
připomeň mi to prosím, vyprávěj-
jak hořká je, když je smutná,
ale jak něžně čaruje a voní a sladce chutná...
Vzpomínáš si na lásku?

Bolí, když tu není.
Teď na konci cesty
zavřu tiše oči-slzy mi z nich smyly prach
a za chvilku usnu, už nebudu mít strach.