Matrix

Za chladného_rána
stroje_noci pána
krokem_houpavým
hlídají_zdali spím.

Nikdo_nedoví se
že tehdy_statisíce
přišly_na řadu
při třídění_odpadu.

Hejno racků_zavelí
naložit_i s postelí
jak trosečníka_na voru
do_nákladního prostoru.

V řadě_za sebou
nohy_nás nezebou.
Jen_hlava netuší
co vedle leží_za duši.

Miloše_přece znám...
O čem mluvit_mám,
když hrnec_u mé brady
nezemře_nikdy hlady?

Jeho_černé vlasy...
Bezmocně_dám si
polévku_s fazolí,
ať stroje_nic nebolí!

Myšlenkou_na pryčně
dotýkám se_netečně
pravou nohou_ramene.
Ani smrt_mi ho neveme!