Údolí

Údolí, v němž růže kvetou,
slzou rána skrápěné.
Odmyká se něžnou větou,
zná jí srdce zblázněné.

Údolí, v němž růže voní,
Září, sluncem zalité.
Hlasy ptáků v písni zvoní,
na oblacích vyryté.

Údolí, v němž každý večer,
požár nebes zaplane,
tichoučce, tmou noci svěcen,
vítr strasti odvane.

Údolí to, láska zvané,
nejkrásnější z krás.
Zlobou nikdy nepoznané,
ctěné každým z nás.

Tím údolím chci ruku v ruce
jít vstříc slunce západům.
S Tebou, mého štěstí strůjce,
v srdci Tvém chci mít svůj dům.