Vrba

Sedím já si na vrbě,
počasí je pochmurné.
Už nevím co s životem,
samota jsou muka mé.

Vrba není jenom stromem,
je to nástroj vražedný.
Vážu lano kolem větve,
když, náhle se rozední.
Vidím slečnu,
mladou, krásnou.
Už nikdy nechci být bez ní.
....
Vezmu jí s sebou do hrobu,
tam budeme navždy spolu.
....
Obloha je zatažená,
Smyčku já, vážu jí.
bude věčně mojí ženou.
zabiji se hned po ní!

Zabil jsem jí,
jsem na tahu.
Nezvládnu to.
Nestojí to za námahu.
Teď jsem vrahem!
Proč s tím dělat si hlavu?
Pocit je to pěkný,
zabiji je všechny.

Slyším praskot,
větev na hlavu mou padá
zabila mě,
vrba stará.