sen z mozaiky krás

Měla jsem sen z mozaiky krás,
byl utkán hedvábím z řas.
Cítím ho jak skomírá,
jak uvnitř se vzpouzí,
je jako dech, co umírá,
či tep, co k životu se probouzí.
V depresi, byť živelný,
jako dlaně, co prosí o život volný.
Slova byla vyřčena,
do setiny vteřiny rozprostřena.
Prosím o všechno, co mi nemůžeš dát.
Prosím, jediný dotek… slovo… a nebo útěk?
Možná, že až pak budu moci bezstarostně jako vítr vát.