Až umřeš,poznáš život

Polkl jsem poslední sousto,
zapil ho douškem sladkého vína,
a vydal se na dlouhou cestu životem.

Už jako malé dítě,
splétal jsem svého osudu dlouhé nitě.
Učil se mluvit,řídit kroky správným směrem,
napsat pár řádků inkoustam a perem.

Psal jsem osud mezi mraky na nebe,
abych jednou vzpomínal...ano také na tebe.
Kreslil tváře svých blízkých srdcí,
s úsměvem a bez emocí.

Krásné chvíle,které chci mít stále před sebou,
píši zlatým písmem,křtěným vodou svěcenou.
Píši osud svůj,
a přitom kráčím osudem jiných lidí,
ve kterém každý jinak mě vídí.

Jako figurka v loutkovém divadle,
se i já proplétám mezi tenkými nitkami svého osudu.

Prožil jsem zatím jen kousek ze svého života,
až prošoupu své poslední boty,potom můžu říct,že jsem někdy ŽIL...