Jezdci

Nosíc věnec dobyvatele
první vyjel na bílém koni.
Proti jeho pevnému luku,
už pozdě je se k zemi klonit.

Další kůň plamenem oděný.
veze jezdce s darem mír brát.
Váhy v ruce svírá třetí
pohled bez lítosti, jako kat!

Čtrvtý jezdec, zvaný Smrt,
ná svém koni kosou mává.
věčnost nechává za kopyty,
když krkům lidí kosu podával.

Naplnil se jezdců osud.
Započala doba zkázy.
Při pohledu na její postup,
začalo mně v zádech mrazit.

Kopyta jejich zdatných ořů
Rychlostí vichru se vpřed valí
Při každém seku kosou či mečem
své oběti se pousmáli.

Do krve jejich obětí
jim služebníci roucha máčí.
Pro životy přijeli si
čtyři pekelní rozsévači.