Jmenuji se smrt

JMENUJI SE SMRT
stojíme vprostřed lesa,
nad námi jsou nebesa,
měsíček ti léta svítil na cestu,
bys našel mne, svou nevěstu!
stáli jsme tam, vprostřed lesa,
nad námi temná nebesa,
byla svědkem naší lásky vroucí,
oddanosti nehynoucí!
bylo nám dobře spolu,
tam v tom lesním šeru,
bylo nám spolu bezvadně,
pak leželo tam tvé tělo jen tak, bezvládně!
chudáčku, copak si to udělal,
polibek smrti jsi věnoval,
já byla tvou láskou i soudcem,
smrt totiž, to jen já jsem!