Anotace: Umřel mi známej.Člověk tak nějak nechápe,co může dělat.Dokud mu nedojde,že už zbývá jen vzpomínat a litovat,že řekl toho příliš málo a čas už je jen pojem
Co s tím naděláme?Nic,patří to k životu...ale pořád můžeme doufat,že nezemřeli,že žijí,ale jinde.A že se k nim jednou přidáme...ta naděje tu je.Kdyby nebyla,byli bychom zoufalci bez naděje,náš život by byl tak prázdný!
17.07.2007 13:40:00 | Chancer
joj, je to smutné, ale chybí tomu rytmus a to v "prdeli" tam klidně může být...
16.07.2007 15:59:00 | Tömätäri
Proto asi vznikly vzpomínky,aby potěšily ty co zůstanou.I básnička ,nebo rozhovor s někým o tom Tvém blízkém pomůže.
16.07.2007 15:49:00 | s.e.n