Život...můj život

Dívám se z okna
Přede mnou plují životy druhých
Jen ten můj i stále uniká
Ztratil se mi v davu a i když je tak jiný a jedinečný
nedokáže ne sebe nijak upozornit

Když zvedne ruku na zamávání
všichni ostatní ji zvednou také
Zkusí vztyčit ukazováček a ukazuje na temnou vránu letící nade mnou
Ale najednou je tam těch vran tisíc a každý civí tím jedním prstem na tu mou
Staví se na špičky a všichni ostatní mají rázem žebřík
Sedá si sklíčeně na mokrou dlažbu
A já, jak jsem vyčerpáním klesla pod tíhou oněch vraních křídel a vztyčených prstů a ležela jsem na té samé mokré dlažbě, vidím svůj život, jak smutně sedí a sám sebe objímá
Tak jen tiše ležím a nedávám znát, že už jsem ho našla
A po chvíli odvrátím hlavu na druhou stranu