Přerovnání

Jenom ty mi můžeš prozradit,
proč tě mám tak rád,
proč jsem s tebou hrozně rád,
proč často na tebe myslívám.

Květina uprostřed paloučku pyšní se,
je sametově něžná,
až u srdce bolí mě,
jak krásně směje se na mě.

Mráček letmý po nebi letí,
pluje si od západu k východu,
od severu k jihu,
a o lásce přemýšlí.

Hora vysoká plná pýchy
topí se v mlze bílé,
nekonečně krásné
sluncem dalekým pohlcené.

Voda v říčce šplouchá,
bez starosti pluje od pramenu
k zálivu,
kde spojí se s láskou svojí.

Země naše drahá,
tak ta nám život dává.
Dala jej mě
i tobě.

Za to rád jsem,
že ty tu semnou jsi,
že to jsi jenom ty,
kdo radost dává mi.

Všude kam podívám se,
vidím jenom tebe,
v nebi, v hoře, ve vodě
i v zemi.

Tvůj obraz sklání se nade mnou,
jak úsvit nad řekou,
řekou průsvitnou a jemnou,
krásou lesklou.

Tvůj hlas já často slýchávám,
ve zpěvu ptačím,
v bublání potůčků,
v šumivém větříčku.

Jenom ty a ta země,
ten vzduch, slunce i
měsíc,
jenom ty jsi ta má láska.