Nebýt sám

Mít k sobě úctu a mít i sebe ráda,
když celý svět Ti ukazuje záda
a není nikoho, kdo rád a hlavně včas,
utrácel by s Tebou svůj drahocený čas.

Samotě se někdy neubráníš,
i když miluješ a přátele si chráníš,
osamělost si Tě přesto chytí,
sáhne Ti na srdce a duši stáhne v síti.

Osamělost je těsná ulita,
když nemáš komu svůj žal říci,
když slyšíš cinkat vlastní lžíci
a Tvá duše ke zvyku je přibitá.

Člověk musí mít někoho rád,
aby svůj život unesl,
vysílen pod ním neklesl
a nechtěl předem všechno vzdát.

Alespoň jednu blízkou duši mít,
na stejné vlně laděnou,
která Tě podrží v kolenou,
až nebude za kým a kam jít.

Mít alespoň jednu blízkou duši,
která míň říká a víc tuší,
která se neptá proč a zač
a vyslechne si i Tvůj pláč.

Chci mít svou samotu, někdy je lék,
chci ji mít ale v pravý čas,
když nemusím před světem utíkat
a promlouvá ke mně můj vnitřní hlas.