Proč?

Proč si hraju na básníka?
Dávám citům verše tvar.
Hraju si na závodníka,
co běží z nikde do nikam.

Proč, ta věčná otázka,
lidem nedá nikdy spát,
či je to jen nadsázka
a můžem se jí smát.

Nebo spíš plakat,
když straší v nocích bezesných,
když začíná klepat
na dveře záhad nesmírných.

Proč, ta malá mrška,
ťukající do čela.
Proč, myšlenek sprška
celého tě zmáčela.

Proč, vím dávno a docela,
že je pěkná příšera!
Tak proč??…