Mé druhé já

Napovrch nevinná,
poslušná holčička.
Čistá jak květina,
učivá žačka.

(Jako za zástěrkou,
co skrývá se za,
dívenkou rozmilou?)

Když zhasne světlo
a hudba začne hrát.
Jako by mě něco trklo,
vím, že nepůjdu spát.

Najednou ze mě vystoupí,
mé pravé já,
můj rozum otupí
a začne estráda!

Začnu se pohybovat,
divoce, vášnivě.
Nikdo nesmí pochybovat,
tvářím se tajemně.

Z ničeho nic,
sama se slyším,
jak stále, víc a víc,
kolem sebe křičím...

:Jsem zlá a špinavá,
pravý opak andělů.
Jsem chtivá a záhadná,
stvořena špatným údělům:

....

K poledni se probouzím,
"zástěrku" oblíkám,
zas rozmile koukám...

...Jsem tou "poslušnou" šelmou...