Odyseus v šedivých pruzích

Odyseus v šedívých pruzích

Někdo mi vyškrábal oči
v nejasné touze pomoci.
Já teď chodím, šmátrám rukama
okolo sebe, tebe, nás.

A mý hluší a němí otroci,
né nesmí.
Nespěchej!
Nespěchej, ještě nepřišel tvůj čas.

V šedivých pruzích
po hlavě do vody skáčou ti,
jenž chtěli vidět víc.

Prý není čeho se bát,
když nevíš nic.

Spoutaný, oči zalepený voskem,
křičíš a prosíš,
nikdo tě neslyší.

V šedivých pruzích,
se pomalu ztrácíš v odlesku modré.
Tak jako světla lamp,
ukradená nocí a opuštěná tmou.

Tak proč, sto let hledáš štěstí?
Vždyť stojím za tebou...