Průchodová

Sedím v průchodu a hledím na mramorovou dlažbu,
napadají mě černé myšlenky na několikanásobnou vraždu.
Místo jasné volby mám v hlavě černo,
mou křižovatku života zahaluje polotajemno.

Asi neexistuje snadného žití,
musím to zvládnout.
Prostě není zbytí.

Ač po těle mi chodí cizí nohy
a zašlapávají do mě mé neskrývané vlohy,
mám dvě možnosti, jak vyjevit své schopnosti,
třeba i tu, že budu žít ve vnitřní neplodnosti.

Buď budu hájit sen, co ukrývá mé srdce,
který mnou prorůstá den ode dne více.
Nebo vám ukážu, jak se po zbytek života dokážu hlídat,
když budu den za dnem svou identitu skrývat.

Na první pohled zdá se volba příliš snadná,
však nedejte se zmást.
Ani nejrovnější z cest není úplně rovná.

Snad přijde bouřka , co vyčistí mou oblohu
a velký blesk ozáří mou černou temnotu.
A i kdybych měla být na kost zmoklá,
chci jít tou cestou, která bude pro mě ta dobrá.
Jestli spadnu, Bože dej, abych sílu měla,
abych vstala a padat mohla znova.