Nemoc zvaná...

Žalem a bolestí svírá
život smyslu zbavuje
vymizí poslední víra
vytlačí tě z koleje.
Bez radosti, bez naděje
jako tělo bez duše
ochablé tělo tvé věje
nevznese se do výše.

Ti co byli ti kdy blízcí
chtějí pomoci, neví jak
posvítili by ti svící
ty však trpíš tak i tak.
Světlo, aspoň kousek světla
nefoukne ti do duše
ani přátelství či lásku
prosím krásná Venuše.

Žádná cesta, východisko
otevřené není
jen jediná cesta zbývá
konec radování.
Konec všeho, konec boje
odevzdat svou duši
cesta nepříjemná to je
tak jdi jak se sluší.

Někdo i dál dokáže to
zkusí přeskočit překážku
zadržet dech, a pak k zemi
přitlačit svou podrážku.
Když to zvládneš, potom bravo
ale co když ne
rychle jde to s tebou z kopce
to nepřestane.

Jako zloděj, jako ďábel
počíná si s tebou
z života ti splete uzel
a už jenom dobou...
Dobou vyprázdní tě zcela
prázdnou schránkou staneš se
život jako tmavá cela
je to ona... DEPRESE