Říkejme tomu prostě systola a dyastola

Hluboko v basech cítila jsem Tvé boky
zmoklé touhou
chci Tě ochránit
před sebou jsem barbar odvleču Tvé sny
až se rozplynou ve výši
gotických střepů
marně budeš rty bušit o vrata bosých zítřků mého světa
dokud ještě klepu
v nahé milencově hrudi
polité kofeinovou tmou
života co uvnitř stále studí
jak dvě svíce ty se neprotnou
/snadné je dýchat z kávové sedliny
nedoufat
nemilovat se
jen tepat do skal své iniciály/
chci Tě pro sebe napůl slepý akrobate
mezi slovy bez křídel bez pompézního smutku
těmi ne-vinnými slovy opilých kazatelů
co voní latexem
Tvoje tabákový oči patentovaný pro Ellu
a vše co nechcem
protlačit před víru myslím opravdovou ne tu opsanou
z knih o životě víru v něco opravdovýho
jako když padá hvězda rovnou do Tvých dlaní
jako Parkinssonova vrba
co se k mrtvým s láskou sklání
Nejsi náhodou vyjádřením smyslů a
stále blíž paranoie?

S pozdravem
SRDCE TVOJE