Pro pána v černém umělý zub moudrosti

Tak v těchhle nalakovaných pazourech
se drží tenhle profylaxní svět
Kdysi no dejme tomu trochu dech
jsem chtěla uletět
všemu co dává na ruce kovový pouta
a letěla jsem!
Rovnou jak špinavý prádlo do kouta
na betonovou zem!
Byla chladná voněla po papírování a byrokracii
trochu mi do žil našroubovala otázku
proč nemám něco co nikdy více nepomíjí?
Tak oči bradu ruce jó taky nějakou tu lásku..
Ale vo tom to není Žanett
kolik je vám
nějakých kolik osmnáct let?
Samej klam!
Pak se nechtě surově do rtu kous
a mně to došlo náhle všecko!
Že moudrost nenosí plnovous
že moudrost je jen malý děcko!