Válka

Nebe se zračí v krvavé louži,
nad kterou hladoví supové krouží,
nosíce věrnou podobu lidí,
kteří jen sobecky své ego vidí.

Minulost z níž čerpat měli,
rozervali, rozdrtili.
A z ní ten příklad, jak se chovat,
před lidským zrakem chtějí schovat.

Lžou všem, lžou mě i tobě.
Jen nikdy ne sami sobě.
A lidé jim bezhlavě věří,
nevidí to jejich falešné peří.

Na rukou krev a na mozku špína
zlo v nich přebývá a tiše dřímá.
A pýcha z nich výslovně syčí,
když své velké úspěchy líčí.

Do boje volají dnes a denně
po světě trousí válečné sémě,
zatímco všechno z povzdáli sledují
a s čistým svědomím boji holdují.

Umře ten a umře jiný, hlavně když mi přežijem.
Si radostně zpívají requiem.
Ti, co tomu všemu velí,
duševně však nedospělí.

Nevinní smutně kráčejí v davu,
volají o mír a o nápravu.
Nikoho však nezajímá,
jak svět prostý člověk vnímá.

Ať si pláče, ať se souží
pro to, po čem věrně touží.
Komu však na tom záleží,
zda v zemi leží, či neleží.

A až utichnou všechny rány
sesypou se jako vrány.
Na kořist jež dobyli
a kterou "těžce" nabyli.

A na památku všem v boji padlým
všem životům zbytečně zvadlým
pár pomníků pro statečné,
vždyť nejsou mrchy nevděčné.

A za čas, až bolest ustane
a klid a mír zas nastane,
tak nově psané dějiny
je označí za hrdiny.