O řece světla...

Řeka světla teče zhora
...od Žukova
Červencová noc je horká
zní světlem mnohé ze všech cest
která tady začíná
když kolony aut vyjíždí ze zatáčky
pod Žukovským mostem
a která tady končí
když sjedou ze Žukovského kopce
...a řeka světla ...
skončí v deltě města

Divadlo paradoxů
Nahoru do kopce
se červený proud vzpíná
Z kopce dolů
bílá krev se řine
Noc sténá
občas těžce vzdychne
Zaskřípe brzdou času
až zděšeně stiskne klakson...

Jen milenci
(sedí na lavičce Pod Zelenou)
Čekají na svůj autobus do Ráje
Ještě jeden polibek
pohlazení
chvíle ticha
Srdce jim bijí touhou
jak vzteklý dupot kol
co ozývá se od železniční tratě

To jede Orient expres až z Paříže
snad někam do Moskvy
Je krásný......starodávně...

Noblesní salón
Záclonky Lásky
Orient bloudí Evropou
Jel až do Varšavy
a pak přes Krakov
aby na chvíli zastavil v Těšíně

Teď míří někam na východ
Lomozí na mostě přes Ropičanku
Pokloní se Olze
Je samá zdvořilost
Proletí okolo Třinecké hutě
a zděšeně krčí nos
Zápach žhavého železa
...koksu a oceli..
Rychle však zapomene
Před Jablunkovem to Beskydem zavoní
a v Mostech se přidá
svou vůní i orosený vřes
Kapičky těšínské rosy
poveze sebou jak diamanty vzácné
Ozdobí u schůdků mosazné rukojeti

Noc udivena zívne
Milenci z Pod Zelené
vedou se za ruce
Hledají na louce svůj kout
Od Polské krčmy
se z kopce řinou zářivé slzy
Je jich mohutný proud
V zatáčce kužely světel
posvětí lože těch dvou
Posvětí i jejich milování
Maryčko od Frýdlantu
Slyšíš ty jejich tiché steny?

Kde bída starých časů
Je zaryta do obilných lánů
Větrem rozseta po svazích hor
a Beskydských lesů
Teď v jeden prod slévá se jiná slza
Od Baltu proletí Evropou
snad někam k Jadranu
nebo Atlantiku
Žene se tam ten nikdy nekončící proud

A daleko od všech těch cest
Na malém krchově pod Lysou
Maryčka Magdonova
sní svůj poslední sladký sen
o Těšínu i o Ostravě...